Václav Voska - herecká hvězda souboru Městských divadel pražských
Eduard Radzinskij: Rozhovory se Sókratem, divadlo Rokoko 1981
Václav Voska (Sókrates)
Režie Ladislav Vymětal
Foto Martin Poš / archiv Městských divadel pražských
Félicien Marceau: Vajíčko, divadlo Komedie 1964
Václav Voska (Emil Magis) a Jarmila Smejkalová (Róza)
Režie Ota Ornest
Foto Ludvík Dittrich / archiv Městských divadel pražských
Václav Voska
(21. října 1918, Praha - 20. srpna 1982, Valašské Meziříčí)
Po maturitě na gymnáziu začal studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ale uzavření vysokých škol nacisty obrátilo jeho životní dráhu směrem k divadlu, kterému se věnoval ochotnicky už od svých raných studentských let. První jevištní zkušenosti získával jako elév v Městském divadle na Královských Vinohradech (1939- 1945). Ve stejné době začal spolupracovat s filmem a po skončení války přijal místo v souboru Národního divadla. Po roce 1948 začal být kvůli svému náboženskému vyznání a politickým postojům obsazován pouze do vedlejších a epizodních rolí, proto uvítal nabídku hostování v novém souboru Městských divadel pražských a v sezoně 1951/52 v nich nastoupil do angažmá, kde se stal záhy, a zůstal až do konce svého života, jedním z jeho předních umělců. Svůj talent dokázal zúročit v komediálním repertoáru, ale těžištěm jeho tvorby byly především charakterní role. Na jevišti MDP na sebe upoutal jako Tartuffe, Ivanov, Torquato Tasso, dále za mnohé jiné Tom Wingfield (Skleněný zvěřinec), Möbius (Fyzikové), Magis (Vajíčko), Romulus (Romulus Veliký), Edgar (Play Strindberg), Alexandr (Pan Hamilkar) ad. Také jeho poslední role Sókrata v Radzinského hře Rozhovory se Sókratem byla jevištní událostí.
Václav Voska byl také oblíbeným hercem filmovým a televizním. Svůj hlasový um uplatňoval hojnou měrou v rozhlase i v dabingu. Oženil se s divadelní herečkou Věrou Kavánkovou, s níž měl dvě dcery. Také ony zasvětily životy herectví. Václav Voska zemřel na infarkt a je pohřbený na Olšanských hřbitovech v Praze.
Kurt Gebauer
(*18. srpna 1941 Hradec nad Moravicí)
Český výtvarník a vysokoškolský pedagog, jeden z nejvýznamnějších představitelů takzvané školy české grotesky se proslavil díly plnými ironie a provokace. V roce 1992 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Je autorem řady instalací ve veřejném prostoru metropole i dalších českých měst. Proslul svou oblibou v netradičních materiálech či instalacemi v parcích a jiných veřejných prostranstvích. Je též autorem známých zrcátek cen TýTý, či sochy nahého Mozarta před brněnskou Redutou. Jeho práce jsou zastoupeny ve státních galeriích i soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí.